Cestovní náhrady jednatelů: Co je dobré vědět?

Cestovní náhrady jsou běžnou součástí pracovního života zaměstnanců. Zákoník práce jasně stanoví jejich nárok i výši. Ale co když se na pracovní cestu vydá jednatel společnosti? Má automaticky nárok na proplacení nákladů? Odpověď zní: ne tak docela. 

Jednatel není zaměstnanec 

Jednatel společnosti s ručením omezeným není zaměstnancem ve smyslu zákoníku práce. To znamená, že mu nevzniká automatický nárok na cestovní náhrady. Aby mu mohly být poskytnuty, musí být tato možnost výslovně uvedena ve smlouvě o výkonu funkce.

Tato smlouva musí být:

• uzavřena písemně,

• její obsah musí schválit nejvyšší orgán společnosti (např. valná hromada),

• a musí být v souladu se zákonem o obchodních korporacích.

Co je ve smlouvě sjednáno, na to má jednatel nárok – včetně cestovních náhrad.

Daňové posouzení 

Z pohledu daní je jednatel považován za zaměstnance a společnost za jeho zaměstnavatele. Cestovní náhrady, které jsou poskytnuty v souladu se zákoníkem práce (tedy do stanovených limitů), nepodléhají dani z příjmů. To platí i v případě, že jednatel nepobírá odměnu, ale pouze cestovní náhrady.

Pozor však na jednu výjimku: náhrady za cestu do práce nejsou považovány za pracovní cestu a nelze je proplatit jako cestovní náhrady.

Souběh funkcí: jednatel vs. zaměstnanec 

Pokud fyzická osoba vykonává ve firmě zároveň funkci jednatele i zaměstnance, je nutné rozlišit, z jakého titulu pracovní cestu vykonává:

• Pokud jde o cestu v rámci výkonu funkce jednatele, platí pravidla uvedená výše – náhrady lze poskytnout jen tehdy, pokud to umožňuje smlouva o výkonu funkce.

• Pokud jde o cestu v rámci pracovněprávního vztahu, má zaměstnavatel povinnost poskytnout cestovní náhrady podle zákoníku práce.